Aktuální otázky internetu

Vznikl před čtyřiceti lety v jedné laboratoři Kalifornské univerzity. Dnes a denně spojí přes 1,5 miliardy lidí a dále se vyvíjí. Co stojí v jeho pozadí? Získá někdy internet vlastní vědomí?

V roce 2005 odhadla společnost Google, že na internetu je uloženo asi 5 milionů terabytů informací. Vycházela při tom pouze ze zaznamenaných stránek, které se poté objevují ve vyhledávači. Skutečný objem dat na internetu může být až stonásobně vyšší, přesně jej nikdo nezná. Jisté je jen, že obsah internetu přibývá závratným tempem. Podle údajů Googlu je každý den přidáno několik miliard webových stránek. Každou minutu jich přibývá okolo 700 tisíc.  

Největší podíl na provozu internetu mají webové aplikace, druhý největší mají sítě P2P, jimiž jsou vzájemně propojováni jednotliví uživatelé. Na videa připadá osm procent internetového provozu, na samotný e-mail šest procent. Téměř osmdesát procent odeslaných zpráv však tvoří nevyžádané reklamy – spam. Největší množství lidí se k internetu připojuje z počítače, o něco méně z mobilních telefonů a jiných přenosných zařízení.  

Kdo řídí internet
Oficiální odpověď zní: nikdo. Na internetu jsou si všechny státy rovny. Ve skutečnosti to však zcela neplatí. Internet je souborem protokolů, pomocí nichž počítače navzájem komunikují, ale také nespočetného množství ser­verů a kabelů. Většina z nich je v soukromých rukou, takže ten, kdo je ovládá, má na internetu hlavní slovo. Není překvapením, že jde o jedinou velmoc USA, kde také sídlí nezis­ková organizace Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN). Jejím hlavním úkolem je regulace přidělování doménových jmen, tedy těch částí internetových adres, které se vyskytují vždy na konci za tečkou – například .com nebo .org. Proces přidělování doménových jmen podléhá dozoru americké vlády, zprávy o své činnosti ICANN předkládá i americkému ministerstvu obchodu. Výhrady k tomuto stavu vyjadřují Čína, Rusko i evropské státy, které se obávají příliš velkého vlivu USA na světovou síť.  

Kdyby si některý stát chtěl změnit podobu doménového jména, musí být tato procedura ověřena americkým ministerstvem obchodu. Jakmile se to stane, skutečnou realizaci změny doménového jména provede soukromá americká společnost Verisign ve své databázi. USA tak mají reálnou možnost zabránit změně doménového jména a teoreticky i rozhodnout, kdo bude na internetu a kdo ne.  

Jak tuto situaci změnit? Řešením může být rozdělení internetu na několik sítí, reálnější však je postavit ICANN pod kontrolu většího počtu zemí světa. Spojené státy by však s takovou změnou jen těžko souhlasily.

Rozpad jednotné sítě?
Internet je zatím jen jeden. Brzy se to však může změnit. Už nyní jsou jeho součástí nezávislé sítě provozované univerzitami či obchodníky. Společným znakem všech otevřených sítí je možnost komunikace se zbytkem světa pomocí protokolu TCP/IP. Některé sítě, například vojenské, stojí úplně stranou internetu, žádná se mu však nemůže vyrovnat. I když různé sítě spolu mohou komunikovat bez omezení, pro člověka to neplatí. Důvod? Rozdílné jazyky.  
V roce 2007 povolila ICANN na naléhání Ruska a Číny používání jiných než latinských písmen v internetových adresách. Milionům uživatelům se v těchto zemích zjednodušil přístup k internetu a zlepšila se i výměna informací mezi obchodníky. Toto opatření však může vést k postupnému rozpadu jednotné světové sítě na několik regionálních sítí. Jest­liže servery nebudou schopny rozpoznat internetové adresy s neznámými znaky, určitá doménová jména budou pro část světa neviditelná. Kdyby si pak některý ze států vytvořil vlastní společnost pro registraci doménových jmen, nic nebude bránit vzniku oddělené verze internetu.  

Virtuální krize
Jak na internet doléhá hospodářská krize? Zatím se projevuje jen ve zpomalení růstu provozu. Na druhou stranu se ukazuje, že s nástupem krize lidé tráví na internetu více času, zvláště ve virtuálních světech, jaké nabízí třeba počítačová hra Second Life. Lidé v ní mohou prožívat vztahy, kupovat a prodávat zboží, půdu a domy, provozovat obchody, investovat a vydělávat virtuální bohatství, které lze měnit na bohatství skutečné.  

Není proto překvapením, že krize dolehla i do virtuálního světa hry Second Life. Lidé, kteří tu dříve kupovali virtuální nemovitosti, začali s jejich nákupem otálet stejně jako ve skutečném světě. Ceny nemovitostí začaly i zde klesat. Tvůrci hry Second Life na to reagovali rychle. Vytvořili novou virtuální půdu, snížili její cenu a nabídli ji hráčům ke koupi s cílem stabilizovat trh.  

Vliv na přírodu
Provoz internetu se neobejde bez energie. Nejvíce jí spotřebuje chlazení datových center, která se potýkají s přebytečným teplem. Podle společnosti Google se na jediné hledání na internetu spotřebuje množství elektřiny, z něhož vzejde 200 miligramů CO2. Nezdá se to mnoho, ale při tisícovce hledání dojde k uvolnění stejného množství CO2 jako při jízdě průměrného evropského auta na vzdálenost jednoho kilometru. Protože provoz na internetu roste, rostou i emise CO2. V roce 2020 by to mohlo být o 280 procent.  

Vznikají proto první zelená datová centra s účinnějším chlazením počítačů. IBM chystá novou podobu chlazení center vodou, která by mohla být využívána k vytápění nedalekých domácností. Google má patentované plovoucí centrum, které získává energii pro provoz počítačů z energie mořských vln a chlazení zabezpečuje mořská voda čerpaná z hloubky.  

Dá se vypnout?

Protože většina serverů, satelitů a kabelů patří soukromým společnostem, není možné internet vyřadit z provozu jedním rozhodnutím státního orgánu. Kdyby některá vláda zakázala činnost všem poskytovatelům internetu v zemi, lidé by mohli nadále přijímat data z družic kontrolovaných společnostmi z jiných států.
 
Ve světovém měřítku je bez zničení kompletní infrastruktury vypnutí internetu nemyslitelné. Kdyby však k něčemu takovému přece jen došlo, vzniklé škody by překonaly všechny myslitelné útoky počítačových pirátů.  Cílený pokus vyřadit internet z provozu se odehrál v únoru 2007. Cílem bylo třináct tzv. kořenových serverů (root name servers), na nichž jsou uloženy v podstatě všechny internetové adresy na světě. Dva z deseti kořenových serverů umístěných v USA byly útokem postiženy, ostatních jedenáct však odolalo včetně serverů umístěných v Londýně, Tokiu a Stockholmu. Útok tedy selhal. Kvůli větší bezpečnosti začala ICANN zavádět bezpečnostní systém Anycast, díky němuž se bude každý z třinácti kořenových serverů chovat jako duplikát některého z ostatních serverů.  

Temná zákoutí
Na internetu je řada míst, která lze přirovnat k černým dírám ve vesmíru. Informace sem přicházejí, žádná se však odsud nedostane. Poslané e-maily kvůli černým dírám nikdy nedorazí do cíle, webové stránky zmizí. Za vším stojí špatně nakonfigurované routery, tedy zařízení, která pomáhají usměrňovat provoz na internetu a která uchovávají seznamy adres.  

Tým odborníka Ethana Katze Bassetta z Washingtonské univerzity našel od roku 2007 téměř 1,5 milionu takových černých děr. Většina z nich existuje jen asi dvě hodiny, je však velmi těžké předpovědět, kde se objeví.  
Dalším temným místem internetu jsou kanály IRC (Internet Relay Chat), které umožňují diskutovat ve skupině a současně i ve dvojicích. IRC kanály jsou často využívány k provozování černého trhu s ukradenými čísly kreditních karet a údaji o bankovních účtech. Do temných zákoutí internetu patří i soubory zdánlivě nečinných internetových adres, které mohou na pokyn hackerů oživnout a stát se nástrojem počítačové kriminality nebo prostředkem k rozesílání spamu.

Získá vědomí?
Může internet získat vědomí sebe sama? Z technického pohledu to není vyloučeno. Lidský mozek a internet mají řadu společných prvků, oba dokážou uchovávat, zpracovávat a přenášet informace. Světová síť se již dnes chová trochu jako myslící bytost a po­dle některých odborníků může brzy získat určitý stupeň vědomí.  
Půjde o kontrolu, tedy systém mechanizmů, které kontrolují zpracovávání informací a činí je efektivnější. Získávání vědomí je pozvolný proces, ne událost, ke které by došlo naráz. Internet s vlastním vědomím by pak mohl sám lépe řídit svou činnost, překonávat nedostatky svých schopností, reorganizovat se. Lidé tomu mohou napomoci zaváděním technologií, kterými bude internet automaticky kontrolovat svůj provoz. S trochou úsilí by se první známky vědomí internetu mohly objevit během deseti let.

Zdroj: 100+1 

 

Autor článku Aktuální otázky internetu: převzatý článek 07.03.2009