Robot jménem Elektro

Byl jedním z prvních humanoidních robotů, který dosáhl světové proslulosti. Vznikl před druhou světovou válkou a vyznačoval se použitím mnoha nových technologií. Ve své době znamenal skutečný převrat.

Robot jménem Elektro vznikl v roce 1937 v továrně americké společnosti Westinghouse v Mansfiledu ve státě Ohio jako reklamní poutač určený pro podporu prodeje elektrických přístrojů pro domácnost. Pracovníci společnosti do něj vložili maximum svých technických znalostí. Robot se rychle stal hvězdou a tak byl také přijat na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939.  

Pozoruhodné bylo, že Elektro se obešel bez jakýchkoli vnějších ovladačů. Vše důležité bylo ukryto v jeho vysokém kovovém těle. Spoléhal na kombinaci motorů, fotoelektrických článků, telefonních relé a magnetofonů. Díky nim mohl být nastaven na dvacet šest programů, které se spouštěly hlasovými pokyny. Člověk, který robota ovládal, mluvil do telefonu na robotově hrudi. Elektrické obvody přeměnily každou slabiku na světelný impulz a ten pak přenesly do fotoelektrického článku. Další obvody poskládaly slabiky dohromady a spustily relé ovládající odpovídající mechanické funkce. Příkaz, který obsahoval tři slabiky, uvedl robota do pohybu, čtyř­slabičný příkaz jej zastavil. Součástí byly i programy, při nichž Elektro zdvihal a opět spouštěl paže, otáčel hlavou, pohyboval ústy, počítal na prstech a dokonce i kouřil cigaretu a vyfukoval kouř.  

Zcela unikátní byla v té době schopnost robota odpovídat na otázky. Pomocí relé dokázal přepínat mezi několika fonografy se 78 otáčkami za minutu, na nichž byl nahrán lidský hlas. Slovní zásoba zahrnovala sedm set slov. Elektro znal také několik celých vět, které pronášel pro pobavení publika.  

V roce 1940 společnost Westinghouse představila robotického psa nazvaného Sparko. Uměl plnit příkazy, které mu robot Elektro zadával. Pak přišel japonský útok na Pearl Harbour a továrny začaly naplno vyrábět součástky pro zbraně. Robot Elektro byl uskladněn ve sklepě rodinného domu jednoho z inženýrů firmy.  

Válka skončila a Elektro se vydal na reklamní turné po Spojených státech v kamionu, který nesl jeho jméno. Na konci padesátých let jeho sláva začala rychle upadat. Naposledy se objevil v šedesátých letech v nenáročném filmu spolu s plavovlasou herečkou Mamie van Dorenovou. Pak zmizel ze světa nadobro.  

Ve Westinghouse jej rozebrali na kusy, které se postupně poztrácely. Zachovala se jen hlava. Při zavírání továrny v Mansfieldu v devadesátých letech se její fotografie objevila v novinách, kde si jí všiml jeden z místních lidí. Po čase vyšlo najevo, že vlastní torzo robota, ovšem bez pohonu nohou a komplikovaného vnitřního vybavení.

Robota Elektro se podařilo rekonstruovat jen částečně, rozhodující elektrotechnika je nenávratně ztracena. Platí to i o jeho mechanickém psu Sparko. Dnes je Elektro v malém muzeu v Mansfieldu, časem se zřejmě přestěhuje do Muzea Henryho Forda v Dearbonu ve státě Michigan.

Zdroj: 100+1  

 

Autor článku Robot jménem Elektro: převzatý článek 04.03.2009