Robot s kůží

Pro humanoidní roboty bude kůže víc než jen estetická pokrývka technicky vyhlížejícího těla. Podle psychologů to může být dokonce jeden ze základních elementů, který učiní humaoidní roboty přijatelné pro většinu lidí. Navíc pokrývka těla citlivá na dotek může zabránit náhodnému zranění lidí z okolí robota.

Tento měsíc italští vědci z Italského technologického institutu v Janově (IIT) dodají evropským laboratořím první vzorky kůže určené pro vyvíjeného humanoidního robota iCub. Kůže vyvinutá ve spolupráci s dalšími evropskými laboratořemi obsahuje flexibilní tlakové senzory. Bude to velmi důležitá součást humanoidních robotů, která jim až dosud chyběla a kterou ve styku s lidmi nezbytně potřebují.

Problémem kůže pro roboty se vědci zabývají celá léta. Citlivou kůži má už například robotCB2 sestrojený v japonské Ósace. Má v kůži zabudováno několik set citlivých senzorů. Citlivá kůže pro roboty se vyvíjí i na řadě dalších významných pracovišť, a dokud nebude v praxi vyzkoušena na řadě robotů, je těžko určit, která je nejlepší. Kritérií kvality je celá řada. Kůže musí být pružná, schopná pokrýt velký povrch a být citlivá i na nejslabší dotek v kterémkoli místě.

Vývoj humanoidního robota iCub je dotovaný Evropskou komisí. Je velký jako třiapůlleté dítě a jeho vývoj je otevřen všem evropským zemím. Jeho věrné kopie mají v patnácti evropských laboratořích, které ho mohou vylepšovat a přicházet s novými nápady, takže nově vyvinutá kůže bude testována na všech těchto robotech.

Kůže pro iCub se skládá z trojúhelníků s flexibilními natištěnými obvody, které působí jaké senzory. Každý z trojúhelníků má strany dlouhé tři centimetry a má dvanáct kontaktů. Kůže registruje i dotek slabší než jeden gram. Laboratoř IIT už dnes plánuje další vylepšení přidáním vrstvy piezoelektrického polymeru, který bude evidovat změny v tlaku na kůži. Robot bude také schopný poznat, z jakého materiálu je předmět, který chce uchopit, vyroben. Bude například schopen opatrně manipulovat s porcelánovými talíři.

Britské výzkumné laboratoře nabízejí jiná řešení. Například vědci ze společnosti Peratech vycházejí z toho, že kůže, jakou navrhují Italové, se po čase opotřebuje a ztratí cit. Navrhují roztažitelný elastický materiál z křemíkové gumy protkaný niklovými nanočásticemi. Při tlaku na kůži nebo při stisku se vzdálenost mezi nanočásticemi zmenší a elektrony v oblasti doteku nebo tlaku začnou putovat od jedné částice k druhé. Jde o technologii zvanou QTC. Podobným směrem jde i vývoj v americkém MIT. Tam vylepšují kůži i některými čichovými vlastnostmi. Speciální senzory například zaregistrují unikající plyn.

Ještě jinak pojali kůži pro roboty američtí vědci z firmy Syntouch v Kalifornii. Zatím jen pro prsty na rukou, jejichž bříška vybavili sáčky s gumovitým materiálem protkaným senzory. Ty registrují vibrace, tlak a teplotu.




Zdroj: 100+1  

 

Autor článku Robot s kůží: převzatý článek 05.28.2010